Putovat, konaje dobro

Všichni už se těší na prázdniny, možná i někdo odpočítává každý den pomocí modlitby žalmů. Z nejednoho bytu je otevřeným oknem slyšet na ulici klikání myši, která s rychlostí světla slídí po výhodně dovolené. Tramvaje proti tomuto hluku nemají šanci.
Jaký byl tento rok? Co rostlo v nitrech těch, kteří usedali do kostelních lavic v předstihu, nebo dobíhali za Trojjediným při prvním čtení?
Jak se nám dařilo být věřícími i mimo zdi kostela? Jsme prohloubeni láskou a modlitbou?
Čas to vyjeví, zátěž běžného života to odhalí. Někteří rostou, jiní se uzavírají. Všem je dána možnost pracovat se svou životní cestou. Bratr a Pán každého člověka – Kristus zve ke společné pouti časem života.
To se týká i mé maličkosti. Sotva jsem se ve farnosti Holešovice za pomoci Antonína a Klimenta (našich patronů) trochu rozkoukal a zjistil, na co bych mohl navázat. Sotva jsem si zapamatoval farníky, kteří potřebovali nějakou formu služby, již sfoukávám z krabic a kufrů prach. Není ho moc. Něco jsem ani nevybalil.
Odcházím na konci června, vyslán jinam, překročím ve službě poprvé pražskou řeku. Léto pro mě bude ve znamení změn formy služby, bydlení i vztahů. To se sice nikdy nedoporučuje dělat najednou, ale představení si to přejí, a proto budu začínat na Praze 11, ve Farnosti Chodov.
Na mysl, jinak zaplněnou uzavíráním projektů a úkolů, mi nyní často přichází stará slova: „Když je strom často přesazován, nenese ovoce.“ To je ale korigováno výrokem. „Putuj a konej dobro.“ Uf, to abych se moc nezabydlel ani na druhém břehu!
Tedy se i tímto textem loučím a děkuji otci Pavlovi, bratru jáhnovi Jiřímu i všem farníkům a pomocníkům za společný kus cesty. Něco jsem získal, něco ztratil.
A protože mám rád dobré citáty, loučím se jedním, který docela vystihuje situaci: „Lidská vůle nás nikdy nepřivede na místo, kde by nás Pánova milost neposilovala.“
S přáním velkého dobra od Pána se loučí a mává vděčný

Jiří Prokop Zeman
od července ex-farní vikář z Holešovic