Historie farnosti

Koncem 19. století byly Holešovice-Bubny obcí s více než 400 domy a s 10 tisíci obyvatel; jako farnost patřily k Bubenči. V místě se nacházel pouze malý kostelík sv. Klimenta v dnešní Kostelní ulici. V roce 1884 byly Holešovice připojeny k hlavnímu městu Praha a již o dva roky později vznikl Výbor pro postavení chrámu Páně v Holešovicích. V roce 1899 došlo ke zřízení duchovní správy pro Holešovice u sv. Klimenta. Duchovním správcem byl ustanoven P. Antonín Nepil, který se stal zároveň i předsedou Výboru.

Budoucí chrám měl být zasvěcen sv. Antonínu Paduánskému a jeho plány v r. 1906 vypracoval stavitel František Mikš, dlouholetý spolupracovník stavitele Josefa Mockra. Chrám měl být trojlodní, ve stylu novogotickém, o délce 51 m, s výškou lodí 21 m, s dvěma věžemi vysokými 58 m, s hroty 63 m. Pozemek pro kostel věnoval Josef Richter, majitel statku v Bubnech.

Základní kámen nového kostela posvětil pražský arcibiskup kardinál Skrbenský 25. října 1908 a v témže roce byly postaveny základy budovy s podezdívkou. Pro nedostatek financí však byly práce přerušeny. Po několika letech Dr. Antonín Cyril Stojan, tehdejší říšský poslanec a pozdější arcibiskup, vymohl na ministerstvu ve Vídni velkou peněžní částku, takže stavba mohla od září 1912 opět pokračovat.

Kostel byl dokončen v roce 1914, ale protože mezitím vypukla válka, byl bez zvláštních okázalostí vysvěcen kardinálem Skrbenským 25. října 1914 - v den šestého výročí položení základního kamene. Na náměstí před kostelem kázal při obřadech Dr. Antonín Cyril Stojan. Prvním knězem nového kostela se stal P. Antonín Nepil.

Průčelí chrámu sv. Antonína je vyzdobeno sochami světců, které vytvořil sochař Štěpán Zálešák: sv. Antonína - patrona kostela, sv. Cyrila a Metoděje. Později byly připojeny sochy sv. Václava a sv. Ludmily od sochaře Přítele, které posvětil biskup Antonín Podlaha, zároveň se zvonem Antonínem v den pouti - 13. června 1926.

Hlavní oltář má menzu ze sliveneckého mramoru, dar P. Antonína Nepila. Figurální výzdobu kazatelny i oltářů provedl sochař Š. Zálešák. Sochy na hlavním oltáři představují sv. Antonína, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého.    Kazatelna je ozdobena čtyřmi reliéfy evangelistů, v rozích nese reliéfy církevních otců. Kazatelnu daroval kostelu kardinál Skrbenský.

 Oltář P. Marie v  jižní lodi byl darem světícího biskupa pražského Františka Brusáka. obrazy na mariánském oltáři maloval akad. malíř Antonín Krisan. Oltář je dřevěný, třídílný, uzavíratelný. Nad oltářem je okno s obrazem P. Marie Staroboleslavské.

V severní boční lodi byl v roce 1922 umístěn vyřezávaný oltář Božského srdce Páně,  který zhotovil řezbář Mráz. Ústřední socha Srdce Páně je dílem vynikajícího českého sochaře Čeňka Vosmíka. Oltář je vyzdoben díly A. Krisana: po stranách jsou obrazy s výjevy ze života Páně, na spodní straně obraz Večeře Páně. Jsou zde rovněž busty sv. Petra a Pavla. V okně nad oltářem je zobrazena P. Maria Svatohorská. Před oltářem stojí  křtitelnice  ze sliveneckého mramoru.

Vedle hlavního vchodu do chrámu je v severní boční lodi vytvořena maketa lurdské jeskyně sochaře Malínského z r. 1924, která byla o rok později doplněna sochou P. Marie.

V přední části jižní boční lodi se nalézá oltář s obrazem „Pohřeb Páně“, kopie Rafaelova originálu od prof. Šulce z r.1924. Menší obrazy sv. Josefa a sv. Antonína jsou díly akad. malíře A. Krisana.

Gobelínový oltář sv. Kříže byl postaven v r. 1924. Nástěnný obraz Ukřižovaného, zhotovený umělcem beuronské školy, bratrem Pantaleonem Majerem OSB z Emauz, byl posvěcen již při prvních misiích v roce 1915. Ve výplních oltáře se nacházejí dvě scény z podobenství o marnotratném synu, díla A. Krisana.

Posledním oltářem v jižní kostelní lodi je  oltář sv. Anežky České od sochaře Malínského, posvěcený v říjnu 1934 kardinálem Kašparem. Oltář byl zcela dokončen až v roce 1937.

V roce 1927 namaloval A. Krisan návrhy ke 13 nástěnným obrazům ze života sv. Antonína pro kněžiště kostela; dílo provedl v následujících letech akad. malíř Číla.

Původní křížová cesta, která byla tvořena zarámovanými barvotisky, byla v r. 1941 vyměněna za řezbářskou práci uměleckého řezbáře Bohumila Beka z Kutné Hory; byla posvěcena na Květnou neděli toho roku.

Od roku 1990 je v severní kostelní lodi umístěna bezpečnostní skříň, ve které se v době vánoční vystavuje Slovanský betlém, dílo řezbáře Václava Cvekla. Betlém je v majetku kostela již od roku 1923 a postupně byl doplňován o další dřevořezby.

Nová úprava liturgického prostoru presbytáře je dílem akad. sochaře jáhna Karla Stádníka. Obětní stůl dle jeho návrhu byl posvěcen biskupem Františkem Lobkowiczem na 1. neděli adventní roku 1993.

Chrámová okna v bočních lodích byla osazována postupně od r. 1921, podle přispění jednotlivých dárců, jejichž jména jsou většinou uvedena v dolní části  oken. Návrhy všech vitráží pocházejí od A. Krisana.

V jižní lodi bylo nad vchodem do sakristie v roce 1923 osazeno okno s námětem Ochranný plášť P. Marie, na kterém jsou zachyceny portréty P. Antonína Nepila (podávajícího Matce Boží model kostela), faráře P. Silvestra Hrnčíře s kaplany, ředitele kůru a předních osobností, které se zasloužily o výstavbu chrámu. Rovněž toto okno je dílem A. Krisana. Na dalších oknech v této boční lodi je obraz P. Marie, uctívané v Klatovech a na Klokotech, sv. Alžběty Duryňské a křtu sv. Ludmily.

Na oknech v severní boční lodi jsou zobrazeni sv. Vincenc Ferrarský, sv. Anna, dále je zde obraz P. Marie Sepekovské, sv. Rodiny a oslavení sv. Vojtěcha. V okně nad kůrem je znázorněna hlava Kristova.

Varhany se třemi manuály postavil holešovický stavitel varhan Josef Hubička. Původně měly romantickou dispozici, poplatnou době svého vzniku. Během generální přestavby v 70. letech byla výpustková pneumatická traktura změněna na tlakovou soustavu, přičemž dispozice varhan doznala takových změn, že svůj původní romantický charakter ztratila. Po Vánocích roku 2001 proběhla další rozsáhlá oprava varhan, při které byla pneumatická traktura nahrazena novou, moderní trakturou elektromagnetickou. Byl přestavěn i hrací pult, pro který bylo zvoleno vhodnější umístění.

Kříž před kostelem sem byl přenesen v roce 1931 z oblasti tzv. „domků“ ve starých Holešovicích, zbouraných při budování komunikace.

Kostel měl původně dva zvony, vyrobené firmou Diepold, tyto však již v roce 1916 byly zabaveny k válečným účelům. V roce 1920 byl pak sem z kostela sv. Klimenta přenesen menší zvon Kliment, o váze 400 kg, z dílny mistra Brikciho, datovaný r. 1572. Zvon byl zavěšen do jižní věže, kde vyzvání dosud.V dubnu roku 2001 prohlásilo Ministerstvo kultury tento zvon za kulturní památku.
V r. 1923 byly posvěceny dva nové zvony od firmy Herold a v r. 1926 další velký zvon Antonín; žádný z těchto zvonů však nepřežil druhou světovou válku.

V severní věži kostela je zavěšen zvon Václav, darovaný americkými krajany v r. 1919 presidentu Masarykovi. Jedná se o napodobeninu amerického Zvonu svobody, který je umístěn ve Philadelphii; váží 1200 kg. Za totalitního komunistického režimu byl tento zvon odstraněn z Pražského hradu a po léta stál v chrámové předsíni našeho kostela. Důvod, proč se v našem kostele ocitl, je zahalen nejasnostmi. Teprve v 80. letech bylo státní správou povoleno, aby zvon byl umístěn do věže kostela sv. Antonína. Zvon Václav byl posvěcen na svátek sv. Josefa v roce 1980.

Vnitřek kostela sv. Antonína

Svěcení chrámu sv. Antonína dne 25. 10. 1914
je zachyceno v pořadu Hledání ztraceného času. Světitelem byl Lev kardinál Skrbenský, kázal  kroměřížský probošt mons. Stojan.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/873537-hledani-ztraceneho-casu/298324246000178/video/

Začátek dokumentu o svěcení je v končící 12. minutě (přesně v 11:58).

Nahoru