Slovo faráře: Nouzové Velikonoce

Jak jste prožili postní dobu za mimořádných podmínek vynucených pandemií koronaviru? Dovolte trošku teoretičtější úvod. Křesťanská spiritualita mluví o cestě očistné, osvětné a spojné. Nejsou to na sebe navazující lekce, ale vzájemně se prolínající procesy na cestě k Bohu. Postní doba nás tradičně zve zvláště na cestu očistnou. Spiritualita dále mluví o očišťování aktivním a pasivním. K aktivnímu patří uvědomění si svých hříchů a snaha o zbavení se jich, případně vlastní rozhodnutí, čeho se zřeknu, abych měl víc prostoru pro setkání s Bohem a s druhými. To máme s postní dobou běžně spojené. Při pasivním očišťování jde o to přijmout, co mi Pán skrze nepříznivé okolnosti odebírá, aniž bych já chtěl nebo si to vybral, s důvěrou, že i to může být pro mě prospěšné a mám hledat, co se mi tím otevírá. Možná právě tohle bylo letos to důležitější. Dovolím si tedy úvodní otázku přeformulovat. Jak jsme vstřebali omezení kontaktů, pohybu, společného slavení bohoslužeb a přijímání svátostí? Objevili jsme, k čemu nás tím Pán zve?

Před námi je velikonoční třídenní. Mohli bychom pokračovat v úvahách, k čemu nás tím, že slavení velikonoc nejde tak, jak jsme zvyklí, Bůh zve. Nicméně možná je teď čas vykročit na cestu osvětnou, tedy nechat se Ježíšem osvěcovat a uvádět hlouběji do tajemství velikonočních událostí. Cílem toho je cesta spojná – sjednocení se s Ježíšem. On vstoupil do lidského trápení a ví, čím procházíme. My se s ním můžeme sjednotit v tom, co a jak prožívá On. Projevil lásku až do krajnosti. Dal za nás život. Přemohl pokušitele. Zvítězil nad hříchem, strachem a smrtí.

Současná situace ve mně vyvolává spoustu dalších otázek a úvah. Na spoustě míst ve světě mají křesťané příležitost přijmout svátost smíření a slavit eucharistii párkrát do roka. Každý rok je mnoho bratrů a sester nemocných a nemohou se účastnit slavení Velikonoc či jiných svátků. Spousta lidí žije v chudobě, osamocení a izolaci... Letos jsme v tom namočeni všichni. Budeme se starat o to, co nemůžeme a o co jsme připraveni, nebo se s Ježíšem solidarizujeme s těmi, pro které to je běžná životní realita?

Děkuji všem, kdo v uplynulých týdnech mysleli na druhé. Modlili se za trpící a umírající, všímali si svých sousedů a pomohli, kde bylo třeba, udržovali vztahy i ve farním společenství nejrůznějšími způsoby. Zkrátka kreativně se nasadili pro druhé. Jsem rád, že i bez „centrálního řízení“ to v naší farnosti zafungovalo a mnozí se dali k dispozici i za hranice farnosti. Vážím si také toho, jak tuto zvláštní dobu zvládáte ve svých rodinách. Až se situace uklidní, budeme z toho všichni čerpat.

Asi bych mohl pokračovat, ale přesáhlo by to rozsah úvodníku. Těším se na to, až se zase budeme moct setkat a podělit se, co nám tato mimořádná postní doba a Velikonoce daly. Do té doby zůstávejme spojeni v modlitbě.

Požehnané prožití nouzových, ale také mimořádných Velikonoc přeje

váš Pavel Semela, farář