Postní zamyšlení

12.03.2014 22:58

Prožíváme postní dobu a svůj pohled můžeme v těchto dnech obrátit k ukřižovanému Kristu, který nám svou smrtí na Kalvárii plně zjevil nezměrnou Boží lásku k lidem. A tak nás může doprovázet i 37 verš z 19. kapitoly Janova evangelia: „Uvidí, koho probodli“.

Pohleďme s nadějí na probodeného Krista na kříži. Na kříži je to sám Bůh, který žebrá o lásku svého tvora. Toho tvora, který je jen „prachem a v prach se také navrátí“. Bůh má žízeň po lásce každého z nás. I když my jsme nevěrní, a kolikrát i falešní v projevech lásky, on po naší lásce věrně a opravdově touží. Kříž je „svatebním oltářem“, kde Všemohoucí očekává „ano“ od svých tvorů podobně jako mladý ženich od své nevěsty. Nebojme se říci Bohu své „ano“ jako projev naší nedostatečné lásky, jako odpověď na jeho nezištnou lásku.

„Uvidí, koho probodli“. Pohlížejme s důvěrou na Ježíšův probodený bok. Z něho totiž vyprýštila krev a voda. Vyprýštila symbolika svátostí křtu a eucharistie. Křestní vodou se nám otevírá přístup do intimity trojiční lásky. Když neseme v sobě připomínku našeho křtu, jsme pobízeni k tomu, abychom vyšli ze své sebestřednosti a otevřeli se Otcovu milosrdnému objetí. Krev, symbol lásky Dobrého pastýře, na nás kane prostřednictvím tajemství eucharistie. Je to tajemství sebedarování a plného vydání se pro druhého.

Pohleďme na toho, kterého jsme probodli i my. Svými vlastními hříchy. V pohledu na probodený Kristův bok tak otvírejme v upřímnosti svá srdce ostatním. I těm, kterými často pohrdáme. Snažme se také rozpoznávat ona všechna poranění, která vedou k degradaci lidské důstojnosti druhého. A postavme se vždy proti jakékoli formě pohrdání životem a vykořisťování lidské osoby, abychom pomáhali druhým v dramatické situaci jejich samoty a opuštěnosti.

Váš P. Michal